Myš Laboratorní

Laboratorní myši bílé formy vznikly již ve starověku v Číně a Japonsku. Do Evropy se dostaly z Japonska, kde byly chovány jako okrasná domácí zvířata. Byly vyšlechtěny z myši domácí (Mus musculus), která dříve obývala stepní a polopouštní oblasti Eurasie a severní Afriky, ale jako synantropní (tj.na člověka vázaný, ale divoce žijící) druh se rozšířila po celém světě. Dnes obývají myši domácí celý svět a díky své přizpůsobivosti, plodnosti a všežravosti vydrží i v extrémních podmínkách. Zbarvení laboratorních myší je bílé, ale dlouhodobou domestikací bylo získáno kolem 300 mutací s nejrůznějším vybarvením i kvalitou srsti. Hmotnost se pohybuje od 20 do 90 gramů ( samci jsou těžší), normální teplota těla je 37,1 °C , srdeční frekvence je 480-740 min-1, množství krve je 7,6 % tělesné hmotnosti, počet vrhů za rok 8-12. Myši jsou aktivní, podnikavá a především nesmírně zvědavá zvířata. Ve dne jsou klidnější a hodně spí, zatímco navečer a v noci se jejich aktivita stupňuje. Pohybu věnují myšky asi 21%dne, spánku a odpočinku 45%, příjmu krmiva, pití 12%, péči o srst (komfortnímu chování) pak přibližně 16%. Myši jsou maximálně obratní šplhavci a většina také skvěle skáče. Až na několik výjimek myši téměř nikdy nepokoušou toho, kdo se o ně stará. Myšky se sice nedají ochočit natolik, jako potkani, kteří se běžně naučí přiběhnout na zavolání a můžeme je většinou bez obav pouštět volně po bytu, ale na druhou stranu oproti potkanům nevyžadují každodenní několikahodinovou pozornost od svého chovatele. Myšky se naučí běhat po rukou nebo v rukávě svého chovatele, nechají se nosit v kapsičce nebo je můžeme pouštět proběhnout pod patřičným dohledem např.po posteli. Myši jsou skutečně skupinová zvířata, stejně jako jejich druhové ve volné přírodě. Pokud chcete myšku jako mazlíčka, pořiďte si dvě nebo více samiček. Jedna samotná myška se bude trápit a dvě nedají o nic víc práce než jedna. Samečci myší nejsou tolik v oblibě, protože vydávají větší zápach. Pokud seznamujeme mladá zvířata, většinou nedochází k vážnějším šarvátkám. Zařazujeme-li dospělá zvířata do stávající skupiny, je nutno postupovat obezřetně. Mě se osvědčilo seznamovat zvířata na neznámém území, kde nedochází k obraně teritoria.Přesto je nutné zvířata nějakou dobu pozorovat a případně zasáhnout. Nikdy nechovejte pohromadě dva a více samečků, protože pak by docházelo k potyčkám a slabší samec by byl usmrcen. A to i v případě, že oba samci pochází z jednoho vrhu.